Ahoj, já jsem sedmnáctileté stvoření jménem Sára.
Vítám Vás na mém blogu, který je věnován knihám.
Čtu odmalička a je to má největší vášeň.
Krom čtení ráda fotografuji, věčně prokrastinuji a nejraději spím.
Doufám, že se Vám zde bude líbit.








Noční pavouk - John Lutz

6. února 2017 v 16:50 |  Recenze
Noční pavouk
Autor: John Lutz
Počet stran: 384
Rok vydání: 2003
Nakladatelství: Domino

Anotace: Každá z jeho obětí zemřela za zamčenými dveřmi vlastního bytu: svázána a ubodána. Žádná však nedokázala policii poskytnout jediné vodítko.
K sérii nevysvětlitelných vražd je povolán Thomas Horn, detektiv ve výslužbě. Usilovně se snaží rozplést krvavou pavučinu, ale místo toho se do ní jen více zaplétá. Zato noční pavouk je na svou další oběť připraven…





Vraždící maniak začně usmrcovat ženy, a to tam, kde si ony myslí, že jsou v naprostém bezpečí. U nich doma. Ten pocit jistoty jim poskytuje fakt, že bydlí ve vysokých patrech, někdy až ve třicátém. Tam se jim přeci nemůže nikdo vloupat a ublížit jim, ne? Jenomže náš vrah, novináři přezdívaný jako Noční pavouk, to dokáže. Ne nadarmo má tuto přezdívku. K oběti se spustí ze střechy a vnikne dovnitř oknem. Posléze je ve spánku zabalí do prostěradel. Zamotává je jako do pavučiny. Následuje přes třicet bodných ran. Dá si záležet, aby až ty poslední byly smrtící. Rozlousknutí těchto hrůzných činů dostane na starost detektiv Thomas Horn. Spolu s dalšími dvěma kolegy se pouští do pátrání.

Na začátek menší přiznání, proč jsem knihu vlastně četla. Jsou dva důvody. Za prvé, Rodaw z Knihánkova ji doporučovala. Jelikož mám podobný vkus na knihy, hlavně na thrillery, říkala jsem si, že to bude určitě to pravé. A druhým důvodem bylo, že jem někde v anotaci nějaké jiné knihy od pana Lutze četla, že je to oblíbený autor Jefferyho Deavera. Chápete, Jefferyho Deavera. Nebo možná ne, pokud jste od něj nic nečetli. Je to spisovatel, jenž mě přivedl k detektivkám a také mě naučil je zbožňovat. Do té doby jsem nechtěla číst krváky, bála jsem se. A jsem opravdu nesmírně vděčná tomuto geniálnímu autorovi. Ještě podotknu, že od něj chci jednou nashromáždit všechny jeho knihy vydané u nás. To ale odbočuji, jelikož teď mluvíme o jiném autorovi, že. Jen dodám, že jsem tedy očekávala, že toto musí být naprostá pecka. Ale vyrazilo mi to dech tak, jak jsem očekávala?

I když jsem chtěla tuto knížečku, narazila jsem na knihu Temnější než noc také od Johna Lutze. Byla v knihkupectví za dobrou cenu, tak jsem ji koupila. A později tam měli právě i Nočního pavouka, takže ten šel do košíku také. První jsem se vrhla na Temnější než noc a šeredně jsem narazila. Nebyla to špatná kniha, ale měla spoustu zádrhelů a zklamala mě. Nebudu je zde vypisovat, chci se soustředit na druhou knihu, kterou dnes recenzuji. Poté jsem se na Pavoučka tolik netěšila. Říkala jsem si, že si jej přečtu, a když se mi nebude líbit, pošlu obě knihy dál. Pokud se mi líbit bude, nechám si je. Jak jednoduché. Abych nenapínala, obě knihy jsou stále v mé knihovničce.

Toť k omáčce kolem a vrhněme se opravdu na pocity z knihy.

Hlavní vyšetřovatel nebyl příliš výrazná postava. Nezakoukala jem se do něj a asi mi moc dlouho nezůstane v paměti. Ani jeho pomocníci, Paula a muž, jehož jméno jsem si nebyla schopná zapamatovat. Ano, jsou to milé postavy, ale bohužel ničím nevyčnívají a nezaujmou. Nechci je moc pomlouvat, rozhodně nebyli špatní. Zase musím odkazovat na Deavera, jenž stvočil geniálního a mnou milovanéo kvadruplegického kriminalitu Lincolna Rhyma a také skvělou Amélii Sachsovou. Já ty dva prostě žeru. (Mimochodem, rozhodně co nejříve chci přečíst nově vydaný díl z této série, již na mě čeká na poličce, takže určitě čekejte recenzi.)
Co napsat k padouchovi? Nemohu napsat, že bych s ním sympatizovala. To by vyznělo trochu zvráceně. Ne, neprojevila jem k němu sympatie, ale rozhodně byl zajímavým charakterem. Průstřihy z jeho minulosti byly zajímavé, i když jich bylo málo. Autor rozhodně vymyslel pozoruhodný způsob zabíjení. Za to má mé body k dobru.

Jak jsem již napala, styl zabíjení je neokoukaný a je svěžím přínosem. Co je hlavní, kniha mě moc bavila číst a nepustila mě. Držela a já hltala a hltala stránku za stránkou. Je to čtivě napsáno a k tomu chcete vědět, potřebujete vědět, kdo je pachatel a proč to dělá. Zvrat, který ke konci nastane, mě však příliš nepřekvapil. Trochu jsem to očekávala. Ale rozhodně jem z toho nebyla zklamaná, ba naopak, mě většinou potěší, když v detektivkách přijdu na nějakou stopu.

Přiznám se, že zpočátku mě kniha neděsila, ale později, když jsem šla spát, měla jem trochu vítr. Mám postel u okna, takže mé představy neměly mezí. A ještě k tomu, když náš pejsek venku začal chodit po schodech vedoucích do druhého patra domu, sem a tam, měla jsem pocit, jako by někdo chodil právě v druhém poschodí. Věděla jsem, že se nemám čeho bát, ale odvahy mi to nepřidalo. Takže nejlepší rada pro vás je, čtěte knihu hodně pozdě v noci jako já, abyste poté nemohli usnout.

Suma sumárum, je to dobrý thriller. Místy se bojíte, je to mrazivé, děsivé. Jen jsem četla lepší knihy tohoto žánru. Kdybych neměla s čím porovnávat, byla by to bomba. Takto však vidím maličké nedostatky. I přesto je to obdivuhodná kniha a mohu ji doporučit.

4 hvězdičky z 5
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama